Kdo by neměl zimu rád.. Zasněžená krajina, horká čokoláda, šála, sněhuláci, sáňkování, krb, mrznutí na zastávce MHD, břečka na ulicích, sníh v botách, sůl na kalhotách a spoustu dalších krás zimního období. Všichni jsme nadšeni z prvního sněhu a chytáme vločky, abychom za dva týdny vztekle odkopli boty už přede dveřma, protože doma nechceme mít potopu a venku opatrně koukáme na vršky domů, abysme neschytali ťafku rampouchem :-).
 |
| Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:AchenseeWinter06.JPG |
Jo, bude to krásný a už se to blíží... Jenomže mám v zimě takový problém - neumím totiž chodit po mokré nebo namrzlé silnici.. Ani chodníku. Nejde to.. Klouže to a já padám nebo v lepším případě se chytám nejbližšího, abych se udržela na nohách.. A je jedno, co je nejblíž. Lidi, lampy, auta.. Nejhorší je to, když vlezu do obchoďáku, ty podlahy tam jsou totiž strašne kluzký a prostě nemůžu jít jinak, než jako bych měla v gatích.
Loni jsem si ale řekla, že na to vyzraju a pořídila jsem si pohorky s podrážkou, jakou by mi záviděl i bača v Tatrách. Doma jsem je celý naimpregnovala a vydala se to zkusit na parkoviště. Stopy jsem dělala asi jako sněžnej mužík, ale což, hlavní je, že letos nespadnu. Nemůžu.. Přištěhovali jsme se do novýho města, tady prostě padat nebudu! Tečka! Jiná varianta nepřichází v úvahu.
Následujícího krásného ráda jsem se vydala na autobus pro jistotu s předstihem. Vykračuju si to v pohorkách, jistá v kramflecích, dojdu pěkně na přechod a přecházím. Bylo půl osmé ráno, takže spousta lidí a aut všude. Ani ne v polovině zebry se mi ale smekne noha.. NE!! Většina lidí spadne na zadek, já ne, já padám na držku. Dopředu! Božsky jsem se rozplácla a když jsem se sebrala a zvedla se alespoň na kolena, hlavou mi proběhla ďábelská myšlenka - než vstanu, to můžu spadnout znova. Rychlejší bude přeběhnout přechod po čtyřech. V momentě jsem přes přechod šupajdila po všech čtyřech a na konci se chytla značky, aby se mi lépe zvedalo. Když jsem se teda po dost dlouhé době zvedla a aspoň trošku očistila, vidím, že auta pořád stojí na přechodu a koukají na mě, případně se řehtají a asi litují, že nemají v autě kameru, protože to bylo pokoukáníčko. Ale letos - letos prostě nespadnu :-D.
G.
