Znáte to, jste doma, je večer, obchod daleko a vás honí mlsná, že nevíte co by? Šmejdíte kolem lednice, otevíráte jí, zavíráte, koukáte do všech přihrádek a nikde není nic, co by vaše choutky ukojilo.. Tož mě napadlo - karamel! Cukr doma mám, to nemůže bejt těžký přece. Jala jsem se do výroby, první a poslední, to vám přísahám.
![]() |
když mlsat, radši bezpečně |
Nejen, že nám smrděl celý byt a hrnec jsem mohla rovnou vyhodit, ale nalila jsem si vařící karamel do skleněného poháru na zmrzlinu. Bylo mi divný, že se z toho kouří, ale touha sežrat to, byla daleko větší. Popadla jsem pohár a že si to jako zdlábnu pěkně na gauči. Jenomže!!! Ten pohár měl nahoře mističku s nožičkou a karamel oddělil nožičku a začal téct dolů. Samozřejmě mi hned pod nohy vlítnul pes, takže ve vteřině jsem psa nohou odšoupla a karamel chytla do rukou. Bolelo to jako čert, málem jsem se počůrala a běžela do koupelny šoupnout to pod vodu.
![]() |
měsíc po akci |
Pravou ruku jsem měla omatlanou jen na dlani, ale ono to bylo uplně bílý! Vypadalo to normálně jak uvařený kuřecí maso!! Málem mě klepla pepka, přísahám!! Když jsem zkontrolovala levou ruku, kde to schytaly dva prsty, sedla jsem si na záchod a řvala.. Co vám budu povídat, bylo to příšerný, na pohotovosti jsem si na to nenechala šáhnout a doktora jsem málem kopla do holeně, když se chtěl jenom podívat. Jelikož mi to nechal zavázat sestrou, předpokládám, že ho vyděsil můj pohled, kdy jsem měla chuť ho chytit na nejcitlivějším místě a pořádně zmáčknout, kdyby to zabolelo jenom maličko.
Už nikdy, vážně nikdy nebudu dělat karamel a nebudu ho ani jíst, protože jenom při představě mám mžitky před očima. Hojilo se to dva měsíce a ani teď, když je to tři a půl roku to není ok. Jizvy beru, nejsou tak strašný, ale občas mi v tom škube, fuj. Vyvaruje se tomu radši taky, fakt je to nebezpečný a v žádným receptu to nepíšou!! :-)
Mějte krásný den, já jdu zkontrolovat ledničku :-)
G.